Eucharistie

Eucharistie označuje jak Kristovo tělo a krev (to je svátost), tak mši svatou, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Středem slavení eucharistie (mše svaté) je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého stanou tělem a krví Krista (svátost). Jiný název pro tuto svátost je „svaté přijímání“, které věřící přijímají během slavení mše svaté.

(Katechismus katolické církve 1322-1419)

Podmínky pro přijetí eucharistie

Ke svátosti eucharistie čili ke svatému přijímání může přistoupit ten kdo je pokřtěn, na přijetí této svátosti byl připraven, nežije v těžkém hříchu ani není podroben nějakému církevnímu trestu, který by ho z této svátosti vylučoval, a pokud není svobodný či ovdovělý, žije v církevně platném manželství.

Ke svatému přijímání jde člověk zpravidla při mši, které se účastní. Pokud by z nějakého důvodu byla v určitý den na mši dvakrát nebo vícekrát, může přistoupit ke svatému přijímání ještě jednou (tedy nejvíce 2x denně), pokud je přítomen na celé mši svaté. Smyslem tohoto pravidla je, aby se mohl věřící zúčastnit mše plně, když je z nějakého zvláštního důvodu na mši ten den opakovaně. Za normální se jinak považuje účast na jedné mši denně.

Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídel a nápojů a výjimkou léků a obyčejné vod. U nemocných, kterým se eucharistie donáší, tento půst není nutný.

Mši svatou slavíme v naší farnosti podle ohlášení. Nemocní mohou přijímat eucharistii kdykoliv na požádání doma či v nemocnici. Přijímat eucharistii mohou v katolickém kostele také řeckokatolíci a pravoslavní.

První svaté přijímání

Významnou událostí v životě věřících dětí je počátek jejich svátostného života, kterému předchází tzv. příprava k prvnímu svatému přijímání. Příprava dětí ke svátostnému životu je především záležitostí rodičů, kterým v tom má účinně pomáhat farnost. Příprava k prvnímu přijetí svátostí předpokládá a rozvíjí určité znalosti a dovednosti, které dítě získává buď při výuce náboženství organizované farností, nebo alespoň v rodině. Dítě by mělo mít základní znalosti o Bohu, seznamovat se s Božím jednáním v životech lidí na základě biblických příběhů nebo příběhů svatých; mělo by být zvyklé na modlitbu jako způsobu rozhovoru s Bohem a mělo by být vedeno k účasti na slavení mše svaté. Mělo by mít alespoň povědomí o existenci tajemství Eucharistie, o proměňování, které se děje na oltáři. Dále se předpokládá schopnost rozlišovat dobré a zlé chování a přiměřeně věku dítěte i představa o jeho důsledcích.

Příprava dětí k prvnímu přijetí svátosti oltářní a první svaté zpovědi je významným krokem na cestě víry dítěte. Rodiče rozhodují na základě své zkušenosti s dítětem, kdy nastane ten pravý okamžik, aby se jí účastnilo. Doporučujeme, aby dítě mělo absolvováno alespoň rok výuky náboženství, ideální věk je okolo 3. a 4. třídy základní školy. Je nezbytné, aby alespoň jeden z rodičů byl připraven při přípravě účinně pomáhat výše naznačeným způsobem. Pokud dítě takové podmínky doma nemá a není s ním v pravidelném kontaktu ani nikdo jiný z širší rodiny, k němuž má dítě důvěru, a který ho bude na cestě víry podporovat, pak se doporučuje počkat, až bude dítě samo schopno se pro víru a růst svého vztahu k Bohu samo rozhodnout. O to více je potřebné, aby se celé farní společenství modlilo zvláště za tyto děti a pomohlo jim tak k tomuto rozhodnutí dospět.